Úsměv

 

Okouzlená

šedé mraky na mojí duši leží
topí se v záplavách slz
proč by měly zářit mé oči
jen proto
že jsi prošel okolo
proč bych se měla usmívat
a ne jen oči k zemi klopit
sledovat kamínky v chodníku
dávat pozor na cíl vlastní cesty
ve které nejspíš ani nejsi
prchavý sne
pravděpodobněji budeš
jen letmá vzpomínka v záhybech mé mysli