Bolestivý pohled pravdy

city v srdci zamrzly
ruce se rozklepaly
z oka vypadla jediná slza
"jaká jen jsem to byla koza"
hleděla na ty dva
chtěla bych být radši mrtvá
ta ženská objímala její sen
a ten byl více než ochoten
neuhnul
ani na ni ze vzteku neplivnul
opravdu se usmál
jí takovou poctu nikdy nedopřál
měl jinou
byl šťastný s jinou
aspoň za to byla ráda
přesto, že jí v rukou vybuchla petarda
potlačila hněv
nahodila úsměv
donutila se na ně zamávat
než aby je běžela k smrti ubodat
zadržela chtíč
a radši se rozešla pryč

Skleněná bolest

ve chvílích jako tahle
když je čas se nadechnout
a srdce tak zběsile nebije
je čas vytáhnout ty střepy
ty bolestivé urážky
ta slova
co prý nikomu neublíží
která se mění ve střepy
vytahuji je ze svého
srdce, rukou, nohou, duše
každý střep
každý pitomý kousek skla
má svůj význam

někdy hloupost
ta končí v noze
"je pomalá"
"měli jsme jít do Lidlu"

ale pak jsou tu ty, co drtí
"vidíš, když se budeš špatně učit, skončíš takhle"
"nesnaž se, stejně to nedokážeš"
srdce není ani vidět
stává se z něj skleník
už ani žádný cit v něm není