Trn rozmrzelosti

sledovat
jak můj život opouští důležití lidé
opravdu bolí
je to jako by někdo rozkrajoval Vaši duši a srdce
na malé části
které pak rozhazuje do všech světových stran
kolik ze mě zbude až odejde ten poslední?

musím poslední dobou stále přemýšlet
jestli tvořím samu sebe já
nebo lidé které znám a mám ráda
bez jejich přítomnosti bych pak nebyla nikdo
jsme všichni jen odrazy našich přátel bez vlastního jádra?

Průhledný strop

nemohu spát
cítím strach
bolest
slzy na tvářích
v hlavě mi hraje hudba
poznávám slova oblíbené písně
objevila jsem ji nedávno
je o tom, že dnes jsem nezastavitelná

hledím do stropu
pohled zamžený slzami
vidím hvězdy, které tam ale nejsou
neexistují
tvoří totiž moji duši
a tak jasně září až oči přechází
že musím odvrátit pohled

přes duši nevidím své srdce
ale ani ho necítím
možná ho už ani nemám
rozpadlo se v prach
je pryč
nebo je prázdné
nevím
snad to ani nechci vědět