občas i lidé
co jako tvrdé skály vyhlížejí
silou úsměvu zářivky praskají
se před očima rozdrolit mohou
střepy úsměvu drtit podrážkou
co jako tvrdé skály vyhlížejí
silou úsměvu zářivky praskají
se před očima rozdrolit mohou
střepy úsměvu drtit podrážkou
a tak tu jsem
nemohu zavřít oči
stěny na mě útočí
spánek nepřichází
je to jako prokletí
pro někoho temná noc
pro mě poledne
každý spí
jen já na nohou
bojuji s nepřáteli
táhnoucími se mojí hlavou
občas mám sen
že se někdo objeví
pomocnou ruku podá
možná monstra zažene
je to však jen zbožné přání
vhodné tak leda k pousmání
stejně jsme nakonec na všechno sami
nuceni být silní
najít cestu
i když v ni nevěříme
v černočerné tmě stejně nic nevidíme
ale když je pět ráno
krvavé myšlenky okupují mysl
a slzy usychají na mých lících
stále doufám
v tu jednu osobu
co se ozve
krvavé myšlenky okupují mysl
a slzy usychají na mých lících
stále doufám
v tu jednu osobu
co se ozve
ano, vím
jsem naivní