Když je to hodně zlé...

drnčí mi kosti
chrastí o sebe
třas rozechvívá moje tělo i duši
dech se nekontrolovatelně zrychluje
touha se hrne po těle
ale já vím
že nesmím
nemůžu
ale jak bych chtěla...

vím
kde jsou schované
jsou až nahoře
spoléhám na svou vrozenou lenost
hledím na štokrle
štokrle hledí na mě
já i ono víme
že se to nesmí
jsou schované z nějakého důvodu
aby mě chránily
ale já bych tak chtěla...

úzkost drtí moje srdce
na balkoně je zima
snažím se oblbnout svoje tělo
netřesu se proto
že to tak moc chci
jen je mi prostě zima
už mám promodralé prsty

ještě chvilku stojím
prsty drtím zábradlí
oči upírám na budovu na horizontu
na tu
co mě drží pohromadě
už je to pár let
a pak ještě kousek za ní vlevo
tam někde je moje duševní srdce
vybavuji si jeho tvář
zavírám oči
podvědomě slyším jeho hlas
jako by stál vedle mě
třas jako kouzlem zmizí
dech se zkrátí
bouře v mé duši utichá

zmrzlá na kost
do postele ulehám
s myšlenkou
že mi možná zachránil život
už zase
a nejspíš se to nikdy nedozví
se slzami v očích
ale s klidnou duší
usínám

Prohrát, ještě než to začne

už nejsou slova
objevují se slzy
zase jsem zapadla do hlubin temnoty
tvoje světlo je odtud tak daleko
jako hvězdy na obloze
nemá cenu snít
nezasloužím si doufat
se samotou v mileneckém objetí
tak to nakonec skončí
spása v utrpení

má trpělivost
nesnaží se mě změnit
přijímá mě jaká jsem
vyděšená jako malé dítě
úplně sama uprostřed vřavy lidí
smějící se i přes slzy zamčené v srdci
hledící na hvězdy schované za mraky

Ne šedivý, ale stříbrný život

šedivé vlasy začínají zdobit moji hlavu
je možné, že už ve 25 stárnu
možná jen značí přicházející změnu
že už jsem smířená
na cestě svého života spokojená
i když se život začíná chýlit ke konci
trochu jsme se pobavili
část noci protančili
nějaké peníze vydělali
bláznivě se zamilovali
prostě zažili to štěstí ŽÍT

Hurikán myšlenek

myšlenky víří dokola
s intenzitou hurikánu
ve chvíli
kdy to nejméně čekáš
už nemáš sílu
jen se necháš unášet živlem
stejně nemáš na vybranou
hází to s tebou
ze strany na stranu
divím se
že nemáš zlomeninu

topit se v záplavě vlastních slz
když tvoje city víří
silné myšlenky přináší
nenechají vydechnout
zlomenému srdci
duši, co se obrací v prach
už i ten vnitřní hlas utichl
poslední jeho slova byla
"Klidně to už můžeš vzdát."