Jednou tak, podruhé jinak

všechna slova
co bych ti chtěla říct
vždy se mi v krku zastaví
nevím, co bys na to řekl
na to ani slova nestačí
citu málo
slova dochází
jen ta vzpomínka na tebe mi zůstane
že už nikdy nebudu věřit básnikom

proč bych měla mlčet
neříkat slova
mlčet
myšlenky své schovat
i kdybych nakrásně ústa otevřela
nikdo by neslyšel
každý poslouchá jen sebe
svoje slova a své myšlenky
vyschlá srdce
ztracené duše

Poslední ohlédnutí do minulosti

slova
co jsi mi řekl
bolí víc než vše
co si sama mohu způsobit
ty bodno-řezné rány
které jsi mi zasadil
do kterých teď sypeš sůl
co to dá
třesu se pod tvým pohledem
což tě rozčiluje ještě víc
čím víc mi ubližuješ
tím víc mám strach
a tak pořád dokola
kdo se asi poučí první
něž toho druhého nadobro ztratí