Overthinkers night

svíčka září do temné noci
ano, na mém okně
navádí ztracené myšlenky
a bolavé vzpomínky
pomocný maják mé mysli
já však nestojím o ty nesmysly
všechno se vrací ve vlnách
a z mého oka opět slza padá
nezastaví se před ničím
dokud radost z mé duše zcela nezmizí

Je to jen o šesti slovech

strach
až nehty kouše
slzy
zamčené ve středu duše
úsměv
co všechno schová
šátek
co z ruky nesundá
slova
o překot se valící
rukávy
o chybách nepoví

a tady naše pohádka končí

Ztracená ve vlastním srdci

zahalené v jiné duši
to srdci nejvíc sluší
okouzleno
ztraceno
s třesoucíma se rukama
nevědět, kam s očima
věci, co padají na zem
z mozku se stává puding
ze srdce zvon
a mé uši slyší jen ten ostrý tón
ten pohled tvých smutných očí
když moje hloupost tvou představu zničí
ale já občas prostě nerozumím:
slovům, co říkáš
pohledům, kterými mě provázíš
gestům, co naznačuješ
je to ano, ne, možná?
nevím...
zdá se mi
že ty také ne
víš, co tropíš?
zahákl jsi totiž moje srdce o svoji duši

Dvě variace na Vánoce

* jsem schopná se na ně dívat jen dvěma způsoby

1. kdysi mě opustil milovaný člověk

odešel jsi

nechal jsi nás tu

topit se v bezbřehé bolesti

i když už je to tolik let

hned jak zazní koledy

v oku se slza zrodí

a ze srdce se další kus odlomí

2. letos jsem byla nemocná

kdo by se těšil na svátky
antibiotika místo cukroví
dárky vyměněné za kapesníky
nikde nikdo
prázdný celý dům
jen já
a moje halucinace z horečky 😏