Ztracená ve vlastním srdci

zahalené v jiné duši
to srdci nejvíc sluší
okouzleno
ztraceno
s třesoucíma se rukama
nevědět, kam s očima
věci, co padají na zem
z mozku se stává puding
ze srdce zvon
a mé uši slyší jen ten ostrý tón
ten pohled tvých smutných očí
když moje hloupost tvou představu zničí
ale já občas prostě nerozumím:
slovům, co říkáš
pohledům, kterými mě provázíš
gestům, co naznačuješ
je to ano, ne, možná?
nevím...
zdá se mi
že ty také ne
víš, co tropíš?
zahákl jsi totiž moje srdce o svoji duši