20 dubna, 2022

REALITA – plno otázek a žádné odpovědi

uplakané oči
zlomené srdce
třesoucí se ruce
hlas, co nikdo neslyší
nespí–nebdí
jenom je
pluje časem bez jasného cíle
kam dál?
co dělat?
proč vstávat?
žádný směr
ztracená a prázdná cesta bez konce

Úvaha - „Žába zapomněla, že kdysi byla pulcem.“

 „Žába zapomněla, že kdysi byla pulcem.“ Čínské přísloví, které krásně vyjadřuje to, o čem já uvažuji už dlouho.

To, jak se střídá stará a mladá generace a navzájem sebou opovrhují. Podle mého názoru by neměla být starší generace tak závislá na představě, že byla v mládí dokonalá. Stejně jako mi babička vždycky tvrdí: "Jo zamlada jsem pořád pracovala a starala se o rodiče a nikdy jsem nic nevyvedla." A děda si za novinami brumlá pod vousy: "Jo ta určitě. Pořád někde na zábavě, kouřila ještě, než jí bylo osmnáct a ty krátké šaty, co nosila..." Vlastně popsal moji sestřenici teď, kterou babička vlastně vždycky plísní za ty samé věci, co tehdy sama dělala, když byla mladá. Úplně si zidealizovala to, jaká byla, když byla mladší.
Zajímalo by mě, jestli jednou, až budu starší, tak si to budu taky říkat. I když občas o tom uvažuji už teď, když vidím generaci TikTokerů. Taky mě napadají myšlenky, že takové šílené věci jsme nedělali, ale je pravda, že takové možnosti jsme na druhou stranu neměli. Internet ještě nebyl tak rozvinutý jako je dnes. Ale dnes si ještě aspoň všímám, že to dělám, a jsem schopná si uvědomit, že jsem vlastně byla stejná. Možná, že až budu starší, tak si taky budu myslet, že mladá generace je úplně šílená, a že třeba budou mít telefon zabudovaný rovnou v mozku na nějakém čipu a já tomu nebudu rozumět.

Zajímalo by mě, v kolika letech se to tak láme, že začnu používat tu větu mojí babičky, která mi teď pije krev, jako svoji vlastní: „Za mých mladých let...“

Básník versus realita

bojím se venku luky, lesy, řeky, strže na papíře znějí krásně skutečnost je však jiná o dost méně poetická drahé vstupné všude lidi každý ko...