Citová krize

píšu slova
padají na papír
jako slzy na polštář
proč se city mění tak rychle?
z minuty na minutu
ze vteřiny na vteřinu
city mě spalují
můj strach sílí
musím se přiznat
mám strach
roním slzy a ani nevím proč
ležím pohozená na zemi
rozbitá porcelánová panenka
každý mě překročí
nechce se jim řešit zlomená lidská duše

Píseň bez not I.

jak to jen bylo s těmi kouzelnými ptáky?
jak to jen bylo s těmi kouzelnými ptáky?

žili na stromě se zlatými listy
nosili duše mrtvých z hrobů

jak to jen bylo s těmi kouzelnými ptáky?
jak to jen bylo s těmi kouzelnými ptáky?

jedli zlomená lidská srdce
pili slzy zničených lidských duší

jak to jen bylo s těmi kouzelnými ptáky?
jak to jen bylo s těmi kouzelnými ptáky?

Jiný pohled na Září

úplně cítím jak to přestávám zvládat
jak mi ujíždí zem pod nohama
potřebuji se vrátit tam
tam a začátek
snad se všechno vrátí do starých kolejí
budeme zase spolu
trávit tam veškerý čas
už aby to všechno skončilo
ale bude to něco stát
všechny naše myšlenky
každou vteřinu našeho času
abychom se nakonec všichni ocitli v cíli

Kouzlo žen

ženy jsou darem z nebes
kvůli nim ráno vstáváme
děláme jim snídaně
chválíme je
obletujeme
a tvrdíme, že v těch šatech nevypadají tlustě
květiny snad byly vymyšleny jen pro ně
když se prochází v našem tričku
nelze je nemilovat
už ty nádherné vlasy a ladná chůze stojí za zmínku
diamanty se snaží vyrovnat jejich kráse
i když v porovnání s nimi jsou jen stín