Cena za proplouvání

kam se poděla naděje
radost
snaha něco změnit
a chuť něco tvořit
všechno leží ladem
štětce zaprášené
nitě zašmodrchané
korálky zapadlé za postelí
a moje oblíbená propiska
ta co mi přinesla tolik inspirace
s ní píšu seznam na nákup
jak smutné to je
stal se ze mě obyčejný člověk
člověk co jen proplouvá životem
žene se za prací
nic po něm nezůstane
žádná báseň
obraz s jeho jménem
žádné muzeum
ani stopa v čase
kdyby aspoň myšlenku
ale i tu
nakonec někdo zapomene
dřív jsem si myslela
že jsem důležitá
že budu něco znamenat
problém je
že to si myslí každý
všichni jsme hvězdy našeho vlastního filmu
a to se nedá změnit
jen někteří můžou zůstat navždy
všichni budou vědět
kdo byli
a co udělali
tedy co jim múzy dovolily