Sebeuvědomění

každý člověk má svou cenu
dokonce i já

i když mi to každý vyvrací nesmím se nechat strhnout proudem ale být sama sebou nechat duši dále plout dívat se dopředu věřit v lepší budoucnost to je můj cíl moje cesta která, ale vede peklem "všude jsou střepy skla tráva hoří nebe je rudé" a já... já se snažím pochopit svoji chybu a odpovědět na otázky které nedávají smysl... "proč doufat přát si milovat žít"

na tyto otázky hledám odpovědi celý život, ale bezúspěšně...

Jen kamarádi

chtěla jsem slyšet všechno
tys mi neřekl nic
s láskou jsem hleděla do tvých očí
ale byl tam jenom stín
její odraz
minulost, kterou nechceš opustit ani kvůli mně
nebylo tam místo pro nikoho dalšího
chtěla jsem tančit s tvojí duší
být jedno tělo
slyšet tvůj hlas, když říkáš ty slova
ale ty mi je nikdy neřekneš
a ani já tobě
potkali jsme se ve špatnou dobu
na špatném místě
možná JI jednou najdeš
posuneš se dál
bat I give up...

Prý budovatelská poezie... nebo jen stěžování řadového alergika a astmatika?

všude všechno raší, pučí, kvete
alergik nohama sotva plete
s rouškou na "ksichtě" je to ještě horší
člověk se smaží, peče, dusí
život kuřete v troubě zakouší
nikdo neví, k čemu to vlastně je
jenom příkazy každý bezhlavě dodržuje
nechci si stěžovat
jsem ráda, že se vůbec něco děje
o něčem rozhoduje
jestli je to dobře
jedině čas ukáže
do té doby však tu vládne anarchie
nikdo neví, co vlastně dělat
pracovat nebo roušky kupovat
a ekonomiku státu podporovat