Ozvěny minulosti

srdce schované
ztracené
v minulosti zabetonované
nemohu spát
když zavřu oči
vidím tvou tvář
stále se usmívá
ne přímo
jen očima
tak jak to umí jen on
když spím
vídám tě ve svých snech
nikdy nejsi centrem
ale pokaždé tě potkám

mám o tebe strach
neviděla jsem tě věky
všichni mi říkají abych zapomněla
ale já nemohu
ne po tom
co jsem konečně našla tebe
někoho komu věřím
i když to tak možná nevypadá

nemohu se vzdát
po tom, co vím
že jsem tě začala milovat
vím, že o to nestojíš
jinak by ses zachoval jinak
nejsem blbá
ale nemohu si pomoct
jsi součástí mé práce
každého mého rozhodnutí
i když vím
že tě o Vánocích neuvidím
pod naším stromem máš dárek
vím jsem praštěná
naivní
mám plno chyb
ale nikdy si nenechám vzít naději
možná se to změní
ale zatím mé srdce obestírá jen strach
strach o tebe