Dosebezahledění

nevím
co chci říct
ale vím
co bych měla
mám strach
nechci nic
jen sedět na balkoně v noci
hledět na měsíc v oparu
psát básně
poslouchat hudbu
nic víc neřešit

mezitím
mozek plný myšlenek
hlava plná starostí
čas na rozmyšlenou ubývá
moje víra v dobro se vytrácí
cítím jak život se krátí
v závislosti na stínech
co stíní moje srdce
nevidím dobro
budoucnost
nevidím nic
jsem slepá bolestí
každý nádech je utrpení
oči plné slzí
zažívám životní krizi
všechno všude
rychle šedne
pokrývá černý písek
kde ten se tady bere?
to bude moje duše
rozdupl jsi ji podpatkem

jen když tě vidím
dech se zrychlí
pohled zamlží
svět se zdá červy prolezlý
pod povrchem totálně prohnilý
houpe se pod nohama
mohla bych se přetrhnout
stejně to nestačí
což mě mrzí
dávám do toho srdce, duši
a ani to nestačí
radši mě zničí
do rakve zavře
než aby si uvědomil
že tady je něco špatně