Zrada podstaty

další den
další problém
nechci se dívat
nemůžu 
proč pořád musíš chodit tak blízko?
ještě se na mě třeba usměj 
nebo radši ne
vím že moje srdce by to nezvládlo 
ne po tom slově 
proč jsi ho musel použít?
kéž by to bylo jen ne
ale ne
muselo to být tvrdší 
nejspíš abych to opravdu pochopila
ale proč mě tedy pořád vyhledáváš?
i teď cítím v zádech tvůj pohled
takhle se nechová někdo 
kdo použil to slovo
musíte být dva
jeden
co použil to slovo
druhý 
se ptá na můj názor
radí, pomáhá, vysvětluje 
hřeje mě svými pohledy
svěřuje se s problémy
jednomu na mně záleží
druhému ne
bojím se
kdo přijde zítra do práce

proč jsi zase musel kopnout
když začnu věřit
tak mě zklameš
ale tohle jsi přehnal
jak si tohle můžeš myslet
a ještě si to dovolit říct nahlas
ty mě vlastně vůbec neznáš
úplně to bije do očí
mohls mě radši střelit do nohy
bolelo by to míň
ale ty radši slova než zbraně
jsou účinnější
to už víme

proč mi vůbec záleží na názoru člověka
který mě tak zranil
věděl
že na tom nejsem dobře
a stejně si kopne do mrtvoly
teď ležím na zemi
hledám střípky své důvěry
své víry v lidi
má to vůbec cenu
doufat ve změnu
kolik slz
jsem ochotná dát jednomu člověku
kolik času
aby mu to došlo
kolik bolesti
mohu ještě unést
než si mé tělo
řekne
dost