Poezie duše

vím o tobě
cítím
že mě sleduješ
stojíš vždy opodál
stranou
ve stínu

pamatuji si
kde jsme se poprvé potkaly
za městem u jezera
seděla jsi pod tou vrbou
hleděla jsi do vody
a najednou jsi vstala a skočila

když jsem to uviděla
rozplakala jsem se
ani nevím proč
v té době jsem tě neznala
to až později
ale možná jsem cítila
že je to začátek konce
jsem si jistá
že bych bez tebe nemohla žít
a byl by to tedy konec nás obou
s kým bych se jinak dívala na hvězdy?