Za sklem

ve svých snech
slýchám potlesk
vždy zpívám z plných plic
publikum stojí na nohou
tleská
skanduje
křičí moje jméno
kéž by to nikdy neskončilo

pak se vzbudím
ticho nic
ale já zpívám dál
nikdo mě však neslyší
ani já ne
můžu jít po ulici a křičet
stejně mě nikdo neuslyší
ani se neotočí
duchové přeci nejsou

aspoň, že můžu psát
i když si to nikdo nepřečte
papíry a tužky se pálí
stejně jako knihy
hlasy bohužel ne
snad jedině ty volební