Noční záchvat grafomanie

vždy jsem měla co říct
teď však sedím beze slov
opustila mě potřeba sdělovat své pocity
stejně to nikoho nezajímá
jen mně to pomáhá
nemám nikoho komu bych mohla věřit
na koho se v bolestech obrátit
když jsem svázaná ostnatým drátem
křičím
pláču
nikdo mi nepomůže
lidé prochází okolo
nevidí
neslyší

chtěla bych to zvládnout sama
být tvrdý diamant
jsem však jen poddajný jíl
nevím, kterou cestou se vydat
kam dál jít
vždy na konci cesty
cítím se jako v pasti
co teď
co dál
najít nový cíl
vydat se zase na cestu
dál bloudit temnotou
jeden krok dopředu
dva zase zpátky
motat se v kruhu
pořád dokolečka

někdo si dokonce myslí
že nemám srdce
stále prý vytvářím jiným problémy
možná ho opravdu nemám
nebo je plné jizev
ale mám alespoň čistou duši
chráním si ji
utvářím ji

ale bojí se

mě i všech okolo