Přemítám na balkóně

barevné dny
se střídají s těmi šedivými
a ty s černými nocemi

je děsivé
jak moc dokáže
jedno jméno
změnit něčí den

z někoho mám radost
z jiného strach
občas je mi to jedno
u někoho se to mění
plynule z jednoho na druhé
u tebe jsem si toho ani nevšimla

nevím
jak jsem se dostala
od „ne, jen to ne“ a vzteklého dupnutí malého dítěte
k šťastnému zapištění a tanečku
opravdu nevím

jak jsi se jen stal
tou hlavní hvězdou
mého osobního nebe
tou severkou
za kterou se pokaždé šťastně otočím
jen co uslyším tvé jméno
když jsi byl původně
mým největším strachem

teď i ta jedna hodina
co jsme spolu
ale vlastně ani nemusíme
stačí jen to vědomí
hodí petardu do celého mého dne
pak usmívat se
není problém
zadřít si třísku z palety
pohoda
nebo ta křičící paní
nevadí
všechno se nějak vyřeší
nic na světě mě nerozhodí

prý jsem divná
že mi to stačí
ale já ani víc nechci
nemám potřebu
bořit své vzdušné zámky
zjišťovat
kde je pravda
hlavně bych nechtěla
aby to bylo jako dřív
já na smrt vyděšená
kolem tebe jen projít
ty naštvaný
že se tě bojím
přemalovat ty krásné dny plné pohledů a úsměvů
na ty staré šedivé
prostoupené tak akorát jizvami a pláčem

prostě jsem ráda
že tě můžu mít ráda