Jiné, ale vlastně stále stejné, myšlenky

občas nechci mít některé myšlenky
ty co mě shazují
nebo přehnaně povzbuzují
ty co nad některé lidi
kreslí nechutné obrazce
nad tebe však srdíčka
v mysli stále vidím tvoji tvář
litery tvého jména
vykresluji třpytivými barvami ve skicáku své duše

nejhorší je
když člověk ví
že by neměl
stejně se však moje oči
jen k tobě vždy stočí
tvoje slova
i když většinou příkrá
na rty úsměv přinesou

když je mi nejhůř
mysl pod ranami krupobití
a má duše v otázkách se ztrácí
stačí jen obraz tvého úsměvu
pohled těch upřímných očí
pochybnosti zmizí
slunce vyjde

a zase jsme se dostali
tam kam jsme nechtěli
takhle to tedy nejde
žádné krásné oči
neusmívej se
třesou se ti pak ruce
o něm to není
tak
nádech
výdech
tak, zkusíme to znovu

sedím na balkoně
je zima
za chvilku půlnoc bude
sedím v rohu
píšu
na obloze ani hvězda
srdcem jich ale vidím tisíce
jako kdysi v Rakousku
v srdci té panenské přírody
před mnoha lety

dnes však žádné nesvítí
ani měsíc vidět není
jaké to smutné časy
nám asi nastávají
vzduchem se line vůně jasmínu
ta vždycky duši mou pohladí
s myšlenkami na dědu tančí
slza se ze smutné
na šťastnou v letu mění
stejně jako ta hodina
co nás čeká
by se mohla kouzlem změnit na celý den
tento sen však zůstane nevyslyšen
stejně jako ten o tom
že to dnes bude o něčem jiném