Byl to jen sen

děsí mě sny
pořád mě někdo loví
chytá za ruce
trhá šaty
zanechává modřiny na památku
usínám pozdě
budím se brzy
bez dechu
propocená na kost
vyděšená k smrti
přerývavě dýchám
mám pocit
že umírám
už zase jsem běžela lesem

všude rostlo ostružiní
trny se zarývaly hluboko
já bosá
on pevné boty
kdo asi vyhraje
slyším jeho dech
dupot nohou se přibližuje
do ruky se mi nehty zaryjí
hra je u konce
narazí mne na strom
klesám k zemi
s vyraženým dechem

kousla jsem se do jazyka
v puse krev
křičí na mě
chce
ať se na něj podívám
zavrtím odevzdaně hlavou
začnou na mě dopadat rány
jeho hněv je strašný
nadává mi
všechno mi vyčítá
i to
co se teď děje
prý mě miloval
při těch slovech mi vyrazí zub
tomu říkám láska
kdysi jsem se bránila
omlouvala ho
snažila se ho zachránit
v určitou dobu
jsme byli jedno
pak se ale ztratil v temnotě
nemohla jsem ho najít
hledala
ale skoro samu sebe ztratila
zlomená toulala se životem
po letech jsem našla štěstí
nakonec i novou lásku
naučila se znovu důvěřovat
a teď tady umřu
uprostřed lesa
rukou muže
co mě dřív miloval
v době
kdy jsem nevěřila
že je to možné
v bolesti zavřu oči
když je otevřu
nejsou nade mnou stromy
ale strop
ležím v posteli
byl to jen sen
jen sen
ve kterém jsem zemřela
všechno ztratila
klepu se
pláču
kvůli čemu
byl to jen sen