Epos o srdci

Epos
o zlomeném srdci a jak to bylo dál
aneb
proč jsem se nakonec naštvala

I.
vidím tvé jméno v rozpisu
opět se míjíme
jako vždy
jako neustále
já si sedám
ty odcházíš
ani pohledem o mě nezavadíš
jak bolestný zvyk
který trhá mé srdce
na kusy

II.
něco se změnilo
v srdci prasklo
už tě nevidím stejně jako dřív
úsměv pokryl stín
slza rozmazala duševní obraz
růžové brýle leží v příkopu
najednou se rozletěly na kusy
dívám se zpětně na sebe
jak jsem se snažila
sebe změnila
až úzko mi z toho je
teď už vím, že nás nic nespojuje

III.
duše odhozená v rohu
srdce na střepy rozdrcené
a ty tak blízko
a přece tak daleko
jak to jen jde
vidím tě
ale neslyším
už ani nic necítím
vzdaluješ se mi
ještě, že mám svou práci
svou záchranu
poslední maják v rozbouřeném moři
vede mě, i když nevím kam
díky němu
i přes slzy vždy najdu nějakou cestu
někam se dostanu
i když je to jen do práce a z práce

IV.
všechno přestává dávat smysl
být tady
snažit se o něco
prostě proč
jen ta moje kolegiální stránka se drží
sice brečí
křičí na zemi v louží zvratků
ale chodí
dře
a k tomu se usmívá
nahodila masku
našla v sobě vnitřního workoholika
až TO ztratí
teprve to bude v „hajzlu“

V.
před směnou pláču
zajímalo by mě
kolik člověk obsahuje slz
kdy budu já na dně
myslela jsem
že našla jsem ho
byl to však jen konec štěstí
začátek konce
mého pádu
začínám si myslet
že nikdy nedojdou
že je to akorát výmysl autorů
tvůrce románů
dávají nám naději...
ať si ji strčí někam

VI.
nejradši mám
„Soustřeď se na to pozitivní.“
plus to mrknutí
co to je doprdele za radu?!
co to vůbec znamená
pro každého je to něco jiného
a každou chvíli se to mění